Badinerie V.

14. března 2012 v 19:24 | maky-chan |  Povídky
Anna přivedla ostatní děti. Váhavě jí pozdravily.
"Najezte se," usmála se a ukázala na stůl. Děti se ke stolu hladově vrhly. Anna už jim asi vyprávěla, že se tu nemusí ničeho bát. Děti.
"Anno, tys už jedla, viď?" když dívka přikývla, chopila se polívky a vypila jí. Taky už měla velký hlad, co si zbytečně nalhávat. Po jídle se děti posadily na postel a začaly si povídat mezi sebou, ale pokukovaly na ní. Usmívala se, věděla, že se za chvíli začnou vyptávat. Nakonec je Anna představila.
"Tohle je Ewa," ukázala na pihatou dívku s copy. Mohlo jí být tak deset. "A to je Ema. Jsou to dvojčata." Bylo směšné, jak se taková malá holčička, jako Anna, rychle ujmula představování starších dětí, které byly nesmělé. Malé, asi šestileté dítě s blonďatými vlasy byla Natasha. Dívka, s rezavými, skoro červenými vlasy byla Mary, tipovala, že jí bude tak dvanáct. Marry stála v rohu a pokukovala po Johanovi, modrookém blonďákovi, který byl možná o rok starší. Philipovi odhadovala osm a vypadalo to, že se o holky nezajímal. Johanka byla nejmladší. Vypadala na čtyři roky.
"Proč si nesundáš kapuci?" zeptala se Natasha. Ostatní děti se na ní podívaly, jakoby se jí na tuhle otázku chtěla zeptat taky.
"Vám se nehnusím?" zeptala se překvapeně. Odpověděla jí ta nejmenší, od které by to vůbec nečekala.
"Pochováš mě?" prosila Johanka a koukala se na ní hnědýma, milýma očima. Měla ráda děti. Ty ještě nebyly tak zkažené, jako dospělí. Přidřepla, natáhla ruce a usmála se. Johanka se rozeběhla a skočila jí do naruče.
"Tys mě teda zaskočila," rozesmála se a zvedla se i s Johankou.
"Máš pěkný oči. Ploč si nesundáš kapuci?" zeptala se Johanka.
"Mám si jí sundat?" pro děti by toho udělala hodně. Byly takové milé. Johanka jí sundala kapuci a usmála se na ní.
"Máš hezký oči." Ona se rozhlédla po dětech, hledala známky znechucení, ale viděla jen usmívající se tváře. Až na jednu. Mary se na ní nekoukala zhnuseně, ale koukala se na ní zle. Co jsem udělala?
"Jak se jmenuješ?" zeptala se Ewa.
"Nemám hezké jméno," usmála se.
"Někdo s tak hezkými vlasy musí mít hezké jméno," namítla Ema, druhá z dvojčat. A mezi dětmi se strhla slovní přestřelka o to, jestli člověk s hezkým jménem má i hezké vlasy a naopak. Nakonec se Anna zeptala na jméno a podotkla, že jim všechny jejich jména taky řekla.
"No..." neměla ráda své jméno. Opravdu ne. "jmenuju se Geraldina," podívala se na zem a zrudla. Všechny děti začaly najednou mluvit, jak je to hezké jméno. A pryč se jim nechtělo.
S nástupem večera byli na sebe už tak zvyklí, že jí Ema s Ewou a Natashou zaplétaly vlasy a s klukama se bavili o lovu a střelbě. Malou Johanku držela na klíně a Anna se občas připletla do rozhovoru, občas k vlasům. Jen Marry stála v rohu a házela po nich divné pohledy. Před chvílí se omluvila a šla pryč. Geraldině to bylo líto, ale co měla dělat. Navíc, už se tu zdržovat nebude a půjde. Vyrazí hned zítra ráno.
Za celý večer se dozvěděla, že děti bydlí dole, v přístěnku u hostince. Ema a Ewa mají rády kopretiny, Johanka že všechy kytky, Anna zvonky, Mary fialky a Natasha růže. Ostatní děti říkaly, že růži viděla jen jednou. Johan už uměl zacházet s lukem a Philip jen s prakem. Jacob byl na lovu. Ten, jak pochopila, byl nejstarší z dětí a už skoro dospělý... takže mu mohlo být nějakých pátnáct, šestnáct.
Když Johanka a po ní Natasha začaly zívat, poslala je Geraldina spát. Chvilku potom šla spát Anna a Philip; zůstaly jen dvojčata a Johan. Ti však šli také brzy spát, nějak je povídání si s Geraldinou unavovalo.
Lehla si. Když hluk v domě utichl, vstala. Nasadila si kapuci a odešla z pokoje. Dveře za ní zaklaply.



No... jak vidíte, vymyslela jsem jméno, protože by se to už ačalo motat. tahle kapitola je skorojen o jménech, ale nemusíte si ty děti pamatovat, budou ještě na začátku příští kapitoly a pak už nebudou :D
Kapitola by byla dřív, ale není, protože jsem vybírala jméno a pak jsem se musela učit.
Líbí se vám jméno Geraldina? Vybírala jsem ze sedmi. No, další jména třeba v jiný povídce.
Jináč, Geraldina znamená kopiník... je to taký divný :D
Měla jsem poprvé ve škole rolničky. A necinkalo to zas tak moc. Jen úplně maličko a pak taky, když jsem zavrtěla hlavou. Ale bylo to strašně vtipný :D
Mějte se a smějte se :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jane Jane | Web | 14. března 2012 v 19:35 | Reagovat

Ty rolničky byly best! :D Takže ty děti tam nejsou důležitý. Jak jinak. Ale co ta Mary? Ta by se tam mohla oběvit. No možná ne, to bude nějaká pesimistka. :D
Povídka pěkná. Moc, těšim se až zase budeš psát. Doufám, že se neučíš a píšeš. :D Ne klidně se uč, já du otravovat někoho jinýho :D. Čau :D

2 maky-chan maky-chan | Web | 14. března 2012 v 20:41 | Reagovat

[1]: byly, hlavně bylo co dělat o hodině :D
Mary? ta tam bude v příští, ale jen malinko. Geraldina už totiž přišla na to, co s ní je :D
Dík :D učila jsem se, vždyť naše skupina zejtra píšem :D a další díl bude až zejtra :P
čůůůůůůůůs :D

3 maky-chan maky-chan | Web | 14. března 2012 v 20:57 | Reagovat

[1]: a obJEvit :D

4 Kasumi Kasumi | Web | 15. března 2012 v 16:54 | Reagovat

Si spíš myslím, že Mary něco ví.
Hůů, přemíra jmen, ale jinak dobrý.

5 maky-chan maky-chan | Web | 15. března 2012 v 17:35 | Reagovat

[4]: nené :D Mary nic neví, ona je úplně tupá :D né to zas né :D jen je jí něco líto. V příštíí kapitoole budeš vědět :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama