Badinerie VIII.

24. března 2012 v 20:23 | maky-chan |  Povídky
První práce byla pro Geraldinu lehká. Stačilo jenom počkat, než k ní někdo příjde, pak se s ním vyspat a při tom si stále opakovat, že kdyby nešlo o peníze, tak by tu už dávno nebyla. Do hostince se vrátila před rozedněním a tak se ještě mohla prospat před jejím dalším úkolem. Probudila se, mohlo být tak osm hodin. Sešla dolů a objednala si snídani. Dala si na stůl cedulku zamluveno, dnes už nechtěla žádnou práci. Ještě nedojedla a přišla ta žena ze včerejška.
"Ahoj," pozdravila.
"Takže, jak ten muž vypadá a kde je ubytovaný?"
"Je ubytovaný v hotelu, který se jmenuje 'U Tří bažantů, má hnědé oči a tmavě hnědé vlasy. Je o něco větší, než ty, přijel v tmavě zeleném plášti. Když se budeš po něm ptát, je zaregistrovaný pod jménem Jonathan z Jižního království. Přijel dneska ráno koňským povozem."
"Všechno?"
"Ano. Zítra ráno mi ten kufřík doneseš sem. Ještě něco musím zařídit, tak mě prosím omlluv."
"Měj se."
Přemýšlela. Popisem muž docela seděl na Šaška, ale pochybovala, že někdo jako on, může mít tak vznešené jméno. Vždyť příjmení podle nějakého království měli jen ti nejváženější lidé. Ale co, uvidí, až ho uvidí. Zaplatila za snídani a odebrala se do svého pokoje, kde si namazala nohu divnou mastičkou. Pamatovala si, že hotel U Tří bažantů viděla asi v pět ulic odsud, nedaleko od náměstí. Vydala se tam.
Po pár úplatcích, nečítalo to víc jak 500, bylo tam nějaké malé dítě, se dozvěděla, že muž, kterého hledala je na pokoji a že jí to dítě řekne, až sejde dolů. Zatím šla do jakési místnosti, kde na ní nebylo vidět. Děcko za chvíli prřiběhlo, oči vytřeštěné, že pán už jde. Geraldina vykoukla, ale viděla akorát konec pláště, pak už byl muž na ulici. Rychle přiskočila ke dveřím a opatrně nakoukla. Rychle je zase zavřela, protože Jonathan stál u dveří a s někým se vybavoval. Ještě jednou je pootevřela a viděla, že už jde pryč. Skvěle. Vyklouzla ze dveří a šla za mužem. Ten šel do nejrušnější části města. Chvíli se vybavoval s nějakým mužem, pochválil jisté ženě šaty, vypadalo to,že ho tu hodně lidí zná. Ač se mu Geraldina snažila pohlédnout do tváře, nikdy jí neviděla. Bylo by nebezpečné, kdyby jí zahlídl, i kdyby to nebyl Šašek. Už jí docela začínal štvát, nevypadal na to, že si vyzvedne v nejbližší době nějaký kufřík. Šel na tržiště, koupil si jablko, jen jedno, které hned snědl. Geraldina už také začala mít hlad. A ještě k tomu byla nevyspalá. Skvělá kombinace.
Když už si myslela, že nikdy kufřík nevyzvedne a že to byl nesprávný muž, začal se nějak podezřele chovat. Rozhlédl se okolo sebe. Geraldina rychle zaplula k nejbližšímu stánku a něco si prohlížela. Zase mu neviděla do tváře! To už není vtipný. Když už si myslela, že se na ní nedívá, otočila se. Nedíval se, ale zahlédla jen jeho vzdalující se záda. Sakra! Šla za ním rychlým krokem, tak, aby to nebylo nápadné, ale aby ho dohnala. Zahlédla, jak vchází do nějakého domu. Konečně! Obhlídla si dům. Obešla ho tak, že byla mezi dvma domy a vyšplhala se na střechu po okapu. Takhle uvidí, i když půjde zadním vchodem. Právě včas! Jonathan vyšel, ale bez kufříku a rozhlížel se okolo sebe ještě opatrněji než předtím. Nedívej se sem, nedívej, nedívej. Geraldina se schovala za komín. Nahoru se nepodíval, ale vyšel zadními vrátky ze dvorku.
Geraldina mrštně slezla ze střechy a popoběhla o kousek dál. Viděla, jak Jonathan jde do vedlejšího domu. Věděl, že ho někdo bude pronásledovat. To jsem nemusela slízat, zanadávala v mysli, když lezla na střechu domu. Po nekonečně dlouhých minutách čekání a ohlížení, jestli jí nikdo nevidí, konečně Geraldina uslyšela boucnutí dveří. Podívala se, ale byla to jen služebná, která vymetala prach.
Když se už chtěla přesvědčit, jestli tam Jonathan opravdu je, vyšel. I s kufříkem. Sláva! Snažila se slézt tak, aby dělala co nejmenší hluk, ale v polovině se jí zachytl obvaz o okap. Od té doby, co mě postřelil, se mi dějí samé nepříjemnosti. Jak se snažila najít rovnováhu, aby nespadla, shodila nohou kus omítky. A protože zrovna bylo dost ticho, Jonathan si toho určitě všimnul. Geraldina teď mohla jen doufat, že se sem nepůjde podívat. Proč já? Zanadávala, když zaslechla rychlé kroky, spěchající směrem k ní. Byl to Jonathan. A Jonathan byl Šašek. Ona to věděla! Ten se taky sere všude.
"Tak se zase potkáváme, co?" řekl, když viděl, že je to Geraldina a šklebil se její neschopnosti.
"Ty..," zuřila. "Nechtěl bys mě sundat do-" víc nestihla doříct, protože jak se naklonila, okap se ulomil a padal spolu s Geraldinou. V letu se jí uvolnila noha. Šašek jí stihnul zachytit těsně nad zemí. No to mě poser. Vysmekla se mu, popadla kufřík, který odhodil, poslala mu vzdušnou pusu a utíkala pryč. Když to dobře půjde, ztratí se v davu. Zase jí pobolívala noha, ale teď už míň, než v předchozích dnech. Má štěstí, šašek jeden. Ohlídla se, ale nikoho za sebou neviděla. Třeba to vzdal. Zastavila se a třela si nohu. Přestaň bolet! Najednou na ní padl něčí stín. Vzhlédla. Stál tam Šašek-Jonathan a podezřele se usmíval.



Mno. Tak to tu je. Snažím se myslet, ale jaksi to nejde :D ale ještě jedna kapitola by zejtra mohla bejt, možná... Jinak, rodiče jsou na plesu a já hlídám brášku. Kouká sse na dvd, tak je to v pohodě. Můžu si dělat co chci :D
A... oslavujme! ^^ Badinerie je nejdelší povídka, co jsem kdy zveřejnila. Dobrý, ne? Teda.. myslím. Ale asi ano :D
Dobrou :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Misaki Misaki | Web | 25. března 2012 v 9:40 | Reagovat

Zelenje plášť, jo? :D je mi to jasný. :D Jako, proč to ukončuješ tak napínavě? :D Já čekám co udělá a on je konec. :D

2 maky-chan maky-chan | Web | 25. března 2012 v 16:59 | Reagovat

[1]: joo~
Právě proto, abys musela číst dál i když nic není :D No ano :D já to zatím taky ještě nevím :D

3 Misaki Misaki | Web | 27. března 2012 v 15:01 | Reagovat

[1]: Ahá :D Mazaný. :D Jen aby se z toho čekání lidi nezbláznili. :D

4 maky-chan maky-chan | Web | 27. března 2012 v 15:57 | Reagovat

[3]: nezblázní, to se neboj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama