Potřebuju někoho, kdo by mě potřeboval.

1. března 2012 v 22:50 | maky-chan |  Povídky

Opět se rozpršelo. Pršelo teď nějak moc často. I nebe truchlilo. Seděla a vzpomínala na společné chvíle.
Za tímhle stromem vždy pikali, když hráli na schovávanou. Jako děti. A támhle - támhle u té lávky si dali první pusu. To už byli o moc větší. Jak to uteklo.
Pak následovalo spousty šťastných i ne tak šťastných chvil. Ale pořád si stáli u boku, opírali se jeden o druhého. Měli sebe a nepotřebovali nikoho jiného. Slunce svítilo jen pro ně.
Když oba dodělali školu, vzali se. Ona pracovala na záchrance, on u policie. I když jejich práce byly náročné, přesto si na sebe udělali čas. A nikdy se nehádali. Vždy se dokázali shodnout. U všeho.
A potom se jim narodila holčička. Už jako malé miminko dokázala moc křičet. Ona z toho byla někdy na prášky, on se ale smál a říkal, že jejich holčička bude jednou zpěvačka. Kéž by.
Ve třetím roce holčiččiného života propukla obrovská chřipková epidemie. Léků se nedostávalo. Zdálo se, že těmhle třem se dařilo se nemoci vyhýbat úplně.
Na sklonku epidemie jejich dítě onemocnělo. Přišlo to náhle. Ještě den předtím běhala a hrála si. Vypadala tak šťastně. A ráno se ani nemohla zvednout z postele. Za týden umřela. Po jejím pohřbu se sesypal úplně. Teď to byla ona, kdo udržoval domácnost, chodil opečovávat hrobeček, držel je nad vodou.
Po čtvrt roce si vzal život. Nechala ho pochovat vedle holčičky. Nadále nosila kytky, starala se o dům... ale už neměla koho držet nad vodou.
Stávala se smutnější a pomalu klesala ke dnu. Když neměla práci, seděla na lavičce a pohled jí směřoval do neurčita. Vzpomínala.
Přestalo pršet. Mraky se najednou roztáhly, snad, aby měla příležitost vidět západ slunce.
Někdo jí položil ruku na rameno.
"Chceš se stát andělem?"


Nó, jó, dobrý, už přestanu s takovejhlema debilníma povídkama. Je mi debilně možná proto, že jsem se musela půl hodiny procházet v mlze. Mlha je hezká na obrázku, ale ve skutečnosti /a to jako když v ní musim chodit /se mi fákt nelíbí.

Tu písničku umim na klavír.

Brácha má dneska narozky. Už mu jsou čtyři. Měl se narodit 29. února. Na přestupný rok. Měl to šťestí a narodil se 1. března. Chtěla bych se narodit 29. února.
A proč to vlastně říkám? Od táty dostal vélikou autodráhu. Nejvíc může mít 2×2 metry. Rozložili jí - kdy jinde, než u mě v pokoji, že? Ale bráška měl obrovitánskou radost. Hrál si, dokud nemusel jít spát. Jsem ráda.
Když je řeč o narozeninách... asi nebudu dělat narozeninovou oslavu /i když rodinná oslava se mi nevyhne. Tý se ani vyhnout nedá./ na mojí oslavu by stejně nikdo nepřišel. Tak třeba dneska jsem zjistila, že já vlastně vůbec nejsem důležitá. My jsme jen takovej zbytek, že? /ty víš, kdo :D/
A jak už jsem říkala - zbytek to má svým způsobem nejlepší. Nikdo se na něj nevysere. Protože se už na něj všichni vysrali.

No dobrou, spěte a sněte. Taky bych měla.

P.S.: Depku nemam. Maky depku nikdy nemá. Protože depka je divný slovo. A basta!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 1. března 2012 v 23:01 | Reagovat

Já tě potřebuju! Kdybys tady nebyla, jsem teď někde tam, kde ten otec. Ta povídka je MOOOOOC pěkná. Fakt se ti hrozně moc povedla.
A není debilní a mlha taky ne, ani kdybych v ní musela hledat ... prstýnek. Je to sníh v jiný podobě.
Dáda má taky autodráhu. A teď když jsem u něj si s nim musim hrát. Vyber si auto, buď červený, nebo modrý, ale modrý nemůžeš.
Není to ta písnička, jak si mi hrála, když jsme měli výtvarku a já za tebou přišla do hudebky, ať mi zahraješ nějakou smutnou písničku?
Já chci tvoji oslavu! Já bych na ni přišla. A Kari.
Ano, zbytek se má nejlíp. Možná ...

2 maky-chan maky-chan | Web | 1. března 2012 v 23:09 | Reagovat

[1]: Né, ty si jen myslíš, že mě potřebuješ. Zvládala bys to, i kdybych tu nebyla :D né, není pěkná.
Je debilní a mlha je taky debilní. Ještě víc, než povídka. Je ponurá a smutná. Prstýnek? Snad né prstýnek čistoty /bo jek se mu říká/. Hm. Já ale nemám ráda tu jinou podobu.
:D tak to teda jó. Řekni, že si vybíráš modrý a když nemůžeš, tak nehraješ :D
No né asi :D ale já jí hraju trošku jinak. A hraju jí už dlouho.
Nevím, jestli by přišla.
Zbytek se MÁ nejlíp. Musí. :D

3 Kasumi Kasumi | Web | 3. března 2012 v 22:44 | Reagovat

Je to hezky napsaný.
Obě tě potřebujem, jakkoli nenávidím bejt na někom závislá, Maky.
Jó, jsem debilní ^^
Zabij mě, já si tu písničku nepustila. Ale pustim, pak. Teď sedim v totálním tichu a hlavu mi drtí i klapání klávesnice. Asi puknu.
A to víš, že bych přišla. Já jsem tady vždycky *s obtížema zvedne ruku, jako že se hlásí*
Přestaneš bejt důležitá, až umřou ti lidi, pro který důležitá seš, víš? Jenže máš smůlu. Já, Jana, i tvůj bráška (popřej mu všechno nejlepší. Znám jednu holku, co se narodila 29. 2., ale už si nepíšem), tvoji rodiče... je tu strašně moc lidí, co tě potřebuje. Ty je jen nechceš vidět.

4 maky-chan maky-chan | Web | 4. března 2012 v 9:51 | Reagovat

[3]: Nemusíš si jí pouštět. Je to ta, kterou nejčastějc hraju ve škole.
Bolí hlava? Z čeho?
´Vy si jen myslíte, že jsem důůležitá. Kdybyc umřela, tak  se to za rok, dva zpraví. Chtěla byc vidět, co by se stalo, kdybych umřela... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama