Badinerie XI.

1. května 2012 v 22:33 | Vysmátá |  Povídky
Došla, či spíše dopajdala k hostinci. Přišlo jí až nemožné, že jí ta noha tak bolí. Vždyť říkal, že se to zahojí! Žena s černými vlasy už tam čekala. Prohlédl si obsah kufříku a podala Geraldině peníze. Nic neříkala a odešla. Divná to osoba. A co teď? Geraldina se rozhlédla... a zkoprněla úlekem. O zeď, necelé dva metry od ní, se opíral Jonathan. Šašek! Udělala krok dozadu, aby tím zvětšila svou vzdálenost od něho a, protože i když to byla jeho vina, tak jí poskytl pomoc, zeptala se ho na to, co tu chce. S jiným by se takhle nebavila.
"Říkal jsem ti přeci, že si tě pohlídám, abys teď chvíli nedělala nic nebezpečného. Odevzdala jsi kufřík, jsi spokojená, ne? Tak můžeš být teď chvíli se mnou. Peníze..." Šašek si všiml jejího zlého pohledu, až když načínal další větu. Zdálo se mu směšné, když reagovala na slova ty se mnou tak přehnaně. I když, kdo by se jí divil. Asi.
Chtěla se otočit a jít, ale něco jí zdrželo na místě. Co kdybych s ním přece jen šla? Vždyť... stejně teď nemám moc co na práci. Nechtěla si to připustit, ale měl pravdu. S tou nohou by byla každá větší akce nebezpečnější a navíc už i v tomhle městě visí její plakáty na každém rohu. Bylo štěstí, že jí doteď nechytili. Tak tam jen stála a koukala se na něho zlým pohledem.
Vycítil svou šanci a dál Geraldinu přemlouval. "Co bys teď dělala? Musela bys z města. A bůh ví, jestli to není ve městech takhle podobné. Tvoje plakáty, nedůvěřiví lidé a ty jsi... tamm kde jsi být nechtěla. Musela by ses schovávat, dokud by rozruch epřestal a plakátů by nebylo míň. A kdybys byla se mnou," zase ten o něco hroznější pohled,"tak by tě nikdo nepodezříval."
Oba zaslechli nějaké hlasy, které se k nim blížily.
"Říkám vám, že jsem ji tady někde viděl. Určitě tu bude, o to se nebojte. Dostanu pak odměnu?"
"Jen pokud to nebylo mámení smyslů," ozvalo se hrubším hlasem. "Ještě žádná krádež ani vražda hlášená nebyla."
"Uvidíme," uslyšeli třetího,"třeba tam bude." hlasy byly už za nejbližším rohem a Geraldina si byla jistá, že mluví právě o ní. Pokud by chtěla utéct, musela by po okapu. Na to si netroufala, protože nevěděla, kdy jí vypoví službu noha. Koukla na Šaška. Ten se usmíval nad jejími rozpaky. Pak Geraldina přimhouřila oči. Něco jí napadlo, ale... snad to vyjde. Nepochybovala, že lidé, co jí chtějí chytit už tu za pár vteřin budou.
"Nehýbej se," zašeptala, přišla k Jonathanovi a políbila ho. Byl to neskutečný pocit. Zatočila se jí hlava a srdce jí vynechávalo. Tohle se jí ještě nikdy nestalo. Jonathan byl chvíli zkoprnělý, ale pak jí ruce obtočil kolem pasu. Jeho pocity byly zřejmě stejné. Skoro neslyšeli, že muži, kteří se před chvílí vynořili zpoza rohu tam zase tiše zalezli a kecali něco o muckání u každé zdi. Geraldina se vzpamatovala z opojení Jonathanových rtů a udělala krok dozadu.
"Díky,"pronesla suše. Jonathan se na ní chvíli díval jako na zjevení a pak se začal smát.
"Ty se mi snad zdáš," vyprskl ze sebe slova.
"Tak se probuď," poradila mu Geraldina a otočila se, že už půjde. Třeba zapomněl, že by měla být s ním. Chytil jí za ruku. Nezapomněl. Škoda. Vysmekla se mu a otočila se.
"Už jsem ti poděkovala, ne? Co po mně ještě chceš? Umím se o sebe postarat sama."
Usmál se. "To jsem právě viděl. Budeš pořád takhle znásilňovat muže na ulici, když půjde do úzkých? Nebo zase spadneš z okapu, co? Nebo tě někdo postřelí, jako jsem to udělal já?"
"To už se nestane,"přerušila ho. "Kdybych nebyla hloupá, nestalo by se to a teď už si dám pozor."
"Víš, co bych teď mohl udělat? Mohl bych zavolat zpátky ty muže. Mohl bych zavolat kohokoliv jiného. Každý chce odměnu. A s tímhle pěkným tělem... Nevěř, že by tě rovnou předali králi.Ale pokud myslíš, že to tak bude lepší..."
Teď zase koukala jako na zjevení ona. Věděla, že jí může udat. Ale nechtěla si to připstit. Vždyť se o ní staral! Uhnula hlavou do strany a dívala se, jak si kočka hraje s myší. Jejich přítomnost jí zjevně nevadila. Geraldina si připadala jako myš. Má jedinou možnost, co udělat. Stejně jako malá myška, se kterou si hrála kočka, musí umřít, tak i Geraldina musí jít s Jonathanem, jinak jí udá. Ale proč sakra chce, abych šla s ním?! Vzhlédla a po nevelké nevoli ze sebe vypustila slovo.
"Dobře."


Vidíte? Říkala jsem, že tu kapitola nebude včera. A taky že nebyla.

Dneska jsem se na zahradě slunila, bez opalovacího krému, chtěla jsem vidět, co to udělá. ic to neudělalo a opálila jsem se minimálně. Přesto myslím, že mám jednu ruku světlejší, než tu druhou. Čím to je?
Zítra jedem do Prahy a já mám zakázáno zaspat. Byla blbost říkat to maťce. O tom zaspání. Prý mě vlastnoručně vzbudí. Zrada -.-
Lidi! Já tam tak nechci! Dvouhodinová nuda v buse, rozchod, kravina, na kterou máme jít, dvouhodinová nuda v buse. Vážně skvělej plán na zejtra. Už abych začala psát závěť. Kdo chce co odkázat, nechť se přihlásí. A nehlaste se všichni, tolik věcí zase nemam.

Týjo. To tak utíká. Praha, přehrávky, soustředění, svadba! Přehrávky mám od půl pátý, kdyby někdo, jen tak mimochodem chtěl jít. Vím, že nikdo nepříjde :3

Zejtra, nebo pozejtří, nebo popozejtří, nebo kdy bude čas, tak udělám novej dess. Se (ne)těšte :D

Mějte se a nuďte se (jako já), maky-chan. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dínuš Dínuš | 10. května 2012 v 23:15 | Reagovat

Chuchuuu... za chvíli bude čtvrt na půlnoc :) a já sem dočetla až sem... je to nádherný ;) vytkla bych jen pár drobností... to nejdůležitější tomu nechybí...a to je styl... Tvůj krásnej, osobitej, bezkonkurenční vypravěčskej styl :) Ta krásná kombinace ironie, vyprávění a vtipu... tu naprosto a bez dechu obdivuju :)
Vím, že to zopakuju asi po sto tisící, ale seš hrozně moc šikovná ;) a máš talent, kterej Tě nenechá na pokoji... doufám... věřím... přeju si to ;)

2 maky-chan maky-chan | Web | 11. května 2012 v 6:27 | Reagovat

[1]: Čtvrt na půlnoc :D
Oh, takhle mě ještě nikdy nikdo nepochválil o__O Děkuji a moc si toho vážím. :) Jsi moc milá :)

3 Dínuš Dínuš | 11. května 2012 v 11:54 | Reagovat

:D to je můj oblíbenej slovní obrat... pak ještě půl půlnoc, třičtvrtě na půlnoc ;)... slovo půlnoc je totiž perfektní... navíc takový tajemný ;)
Čtvrt na dvanáct v noci by totiž nikdy pořádně nevystihlo noční atmosféru =)
To není pochvala... to je prostá skutečnost... ;)
To já bývám... :p k svým neštěstí i štěstí :D

4 maky-chan maky-chan | Web | 11. května 2012 v 15:19 | Reagovat

[3]: To máš pravdu. Slovní obraty jsou nejlepší :D
Ále :D
Hodní lidé z toho mají vždycky průser :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama